Je čas si uříznout barborku
Je to jeden z nejkrásnějších a nejtajemnějších lidových zvyků. Větvička třešně, takzvaná barborka, uříznutá v těchto dnech, vykvete v období Vánoc. Naši slovanští předkové tehdy slavili zimní slunovrat, svůj nejvýznamnější svátek. Čerstvé věty ovocného stromu podle nich symbolicky pomáhají Slunci překonat vrcholící temnotu, aby se od slunovratu znovu začal prodlužovat den a zkracovat noc. Barborka přitom může pocházet i z jiného ovocného stromu, třeba z višně, broskve, švestky, jabloně nebo slivoně, případně magnólie, kaliny a dokonce i z vrby.
V našem ekocentru si v pondělí 4. prosince svátek Barbory připomeneme. O tradici si budeme povídat, společně si větvičky ozdobíme a pro děti máme připraveno překvapení. Zveme případné zájemce, aby se k nám mezi 17.00 a 19:00 připojili,“ říká vedoucí poděbradského Ekocentra Huslík Marta Bryndová.
„Uříznutí takzvané barborky patří mezi velmi staré zvyky,“ připomíná historik Jan Kroča. Podle počtu dní, za které větvička ovocného stromu vykvetla, se ve starých časech věštilo. Dívky, které měly více nápadníků, si někdy větvičky pojmenovaly chlapeckými jmény, a zájemce, jehož větvička vykvetla nejdříve, dostal přednost před ostatními.
I další lidové zvyky z toho období odrážejí dávné tradice. Jedná se třeba o průvody bíle zahalených postav, zvaných Barborky nebo Lucie, které počátkem prosince obcházely vesnicemi, nosily dárky a kontrolovaly, zda je všechno uklizeno v rámci příprav na slunovrat. Nikdy jim nebylo vidět do obličeje, který si zakrývaly vlasy, šátky nebo maskou z bílé mouky. Zvláště na jihu Čech tyto postavy vypadaly strašidelně, někdy dokonce mívaly masku v podobě dřevěného ptačího zobáku. Asi nejděsivější pak byly takzvané Peruchty nebo Perchty, které v prosinci nosily po vesnici nože i nádoby na krev obětních zvířat, a úspěšně strašily děti. „Křesťané se pokoušeli tyto zjevně pohanské zvyky vykořenit, ale dlouho bezúspěšně. Neuchytily se ani slavnosti svaté Barbory s procesím. Teprve na konci 18. století se podařilo dávnou tradic překrýt nově vytvořenou trojící Mikuláš, čert a anděl, která nemá v okolních zemích obdobu. I tato podivná trojice roznáší koledu, současně ale straší a traumatizuje děti, to bohužel z dávných časů přetrvává,“ dodává historik Kroča.
Dárky, které původně nosily Barbory a Lucie, dnes vedle Mikuláše rozdává hlavně Ježíšek, v poslední době i kýčovitý Santa Claus. Prosinec ale pořád zůstává nejmagičtějším měsícem celého roku. A čekání na květy barborek nám ho může zpříjemnit. Jen je zapotřebí pohlídat, aby uříznuté větvičky měly ve váze dostatek vody a nestály hned vedle zdroje tepla, přílišné horko a sucho jim nesvědčí.
„Tradice jsou tím, co nás spojuje a co nám pomáhá poznat místo, kde žijeme. Z naší volné krajiny postupně mizí ovocné stromy, které pro naše předky znamenaly obživu i hlubokou symboliku. Naše iniciativa mimo jiné spočívá v obnově starých ovocných odrůd stromů s tím, aby zde zůstaly i pro příští generace. Tyto aktivity jsou často podpořeny z prostředků Středočeského kraje, TPCA pro Kolínsko nebo SFŽP. Větvičky barborek nám tradici ovocnářství hezky připomínají,“ upřesňuje Marta Bryndová.
